Publikace v časopisech
- Podrobnosti
- Napsal adm
- Kategorie: Publikace v časopisech
Dosoudil T.: Podivný odkaz egyptského Krále bohů. Záhady života, č. 1/2020, Ramaja s. r. o., Praha, leden 2020.
Anotace:
Mezinárodně známý název dnes běžné toxické a žíravé chemické látky, bez níž by ale naše civilizace „v dobrém i zlém“ nikdy nedospěla tam, kde dnes je, sahá svými kořeny až k někdejšímu vládci staroegyptského panteonu, ke Králi bohů AMONU-Re. Jeho odkaz se tak klene přes hlubinu více než dvou tisíciletí a spojuje naši současnost se starověkým božstvem, legendární saharskou věštírnou (jejíž orákulum si vyžádal i sám Alexandr Veliký) i svéráznými alchymisty, kteří se upsali hledačskému úsilí a mystice, nevyhnuli se však ani řadě omylů. Dnes lze Amonův symbolický odkaz spatřovat v jednoduché, leč pro naši civilizaci nezbytné sloučenině, AMONIAKU. Jeho princip výroby, jen s nevelkou nadsázkou řečeno, ze vzduchu, zformuloval před více než sto lety německý chemik a pozdější nositel Nobelovy ceny, Fritz Haber. V jeho tehdejší režii, ale samozřejmě i dnes, přináší amoniak lidstvu, řečeno opět symbolicky, jak chléb, tak i smrt. Chléb v podobě masové výroby průmyslových hnojiv nezbytných pro výživu světového obyvatelstva, smrt jako základní surovina pro velkovýrobu výbušnin, včetně těch vojensky používaných.
- Podrobnosti
- Napsal adm
- Kategorie: Publikace v časopisech
Dosoudil T.: Záhadný alchymista. Záhady života, č. 6/2019, Ramaja s. r. o., Praha, červen 2019.
Anotace:
Reálná existence Bertholda Schwarze (Bertholdus Niger, Černý Berthold), německého vzdělaného františkánského mnicha ze 14. stol., alchymisty a údajného vznavače magie, je stále předmětem sporů. Někteří ho považují za postavu zcela bájnou, jiní za dávného zdokonalitele černého střelného prachu, který v evropských podmínkách rozvinul původní čínské poznatky o této nejstarší výbušnině v dějinách lidstva na prakticky využitelnou úroveň. Berthold tak prý stál i u nejstarších základů řemeslné výroby hlavňových zbraní na černý prach. Nakonec, právě v souvislosti se svými experimenty s černým prachem, které byly považovány za černou magii, byl prý vyloučen z řádu a deportován do Prahy před královský soud (za vlády Václava IV.) Zde byl jako kacíř údajně odsouzen k trestu smrti a roku 1388 upálen.
Jeho rodné město Freiburg v kraji Breisgau nechalo roku 1853 vztyčit záhadnému Bertholdovi na někdejším Františkánském náměstí (dnes Radniční nám.) pamětní sochu od tamějšího umělce Aloise Knittela.
Doklady o Bertholdově životě jsou značně nejasné. Světlo do celé záležitosti by paradoxně mohl vnést právě oficiální důkaz o jeho smrti v Praze, např. dochovaný zápis o provedení popravy či soudní spis hrdelního procesu. Tyto či podobné dokumenty však stále čekají na své objevení...
- Podrobnosti
- Napsal adm
- Kategorie: Publikace v časopisech
Dosoudil T.: Tragédie Anny Goeldi. Záhady života, č. 1/2019, Ramaja s. r. o., Praha, leden 2019.
Anotace:
Prostá švýcarská venkovanka Anna Goeldi (nar. 1734) živící se jako pomocnice v domácnostech a „děvče k dětem“, byla na základě incidentu se svou osmiletou svěřenkyní obviněna z čarodějnictví. Údajně z pomsty dívce do jídla podstrčila špendlíky a očarovala ji jakousi obrnou. Zmanipulovaný soudní proces venkovského tribunálu se potácel mezi neprokázaným obviněním z travičství a Anniným přiznáním k čarodějnictví, které bylo ovšem vynuceno právem útrpným. Byla popravena stětím roku 1782, tedy formálně jako travička. Fakticky se však jednalo o poslední čarodějnický proces ve Švýcarsku a pravděpodobně i v Evropě. Skutečnou příčinou štvanice na bezbrannou a opuštěnou ženu, kterou vyvolalo několik příslušníků lokální venkovské vládnoucí vrstvy, byla pravděpodobně Annina mimořádná erotická přitažlivost. Díky ní byl zřejmě kompromitován zejména jeden z předních představitelů místních „opor společnosti“. Pravděpodobně celou záležitost zinscenoval (nebo někdo z jemu blízkých), aby bylo možno Annu umlčet.
Mnozí Švýcaři se za tuto aféru dodnes stydí. Novodobou revizí soudního řízení byla Anna rehabilitována, na její památku bylo zřízeno muzeum a také nadace, určená k pietní a zároveň varující prezentaci jejího osudu.
- Podrobnosti
- Napsal adm
- Kategorie: Publikace v časopisech
Dosoudil T.: Tajemné Švýcarsko. Záhady života, č. 10/2018, Ramaja s. r. o., Praha, říjen 2018.
Anotace:
Podle údajného svědectví ještě ve 2. pol. 20. stol. na hornatém švýcarském venkově existovali (a snad dodnes existují) zastavovači krve. Tak v případě rodičky, náhle v místní porodnici postižené nebezpečným krvácením, dokázal prý venkovský „šaman“ na dálku, ze svého obydlí, pouze silou mysli, toto krvácení rychle zastavit. A to dokonce na pouhou telefonickou žádost ze strany příbuzných nebo lékařského personálu.
Prackatý červ („tatzelwurm“) je typickým bájným živočichem alpských regionů, zejména ve Švýcarsku, ale i jinde. Údajná svědectví o setkání s touto zpravidla agresivní potvůrkou (snad velkým horským mlokem) pocházejí z období 17. až 19., ale zčásti i 20. stol. Pověsti však mluví i o jeho poněkud přerostlé variantě, horském drakovi. Ovšem tatzelwurm se stal i předmětem svérázného lidového humoru. Ten dokonce neušetřil ani vážně míněné pátrání nacistických badatelů po tomto tvorovi, zorganizované roku 1934.
Na počest švýcarského učence a raného paleontologa, J. J. Scheuchzera (17./18. stol.), byl již vymřelý „pravelemlok“ rodu Andrias nazván Andrias Scheuchzeri. Právě o něm se ve svém románu Válka s mloky zmiňuje i Karel Čapek.
- Podrobnosti
- Napsal adm
- Kategorie: Publikace v časopisech
Dosoudil T: Smrtící mlha u Yprés. Živá historie, č. 7/8 2015, Extra Publishing, Brno, 2015.
Anotace:
Už odedávna se konaly pokusy o válečné využití chemických látek. Ale skutečná chemická válka se zrodila až při legendárním chlorovém útoku, který podnikli Němci za 1. světové války u belgické obce Yprés 22. dubna 1915. Od té doby je za „otce“ moderního chemického válčení považován německý chemik světového významu, nositel Nobelovy ceny (za princip katalytické syntézy amoniaku), Fritz Haber (1868–1934), který celý útok „vědecky“ koncipoval. Všestranně vzdělaný univerzitní profesor demokratických zásad, vědec, technik i manažer, zároveň však ctižádostivý vlastenec, neváhající pomoci své válčící vlasti kontroverzním bojovým prostředkem.
- Podrobnosti
- Napsal adm
- Kategorie: Publikace v časopisech
Dosoudil T.: Malá úvaha o malém ďáblíkovi. Český bratr, evangelický měsíčník, č. 11/2014, Českobratrská církev evangelická, listopad 2014.
Anotace:
Na dveřním kování dvou kostelů na Pardubicku se nachází miniaturní litinový reliéf. Jde o symbol ďábla? Nebo je to snad ophiotaurus, nestvůra z antických bájí? A proč právě zde? Jedná se o svéráznou aplikaci ochranného mýtu původně uplatňovaného u středověkých katedrál? Nebo o pouhou náhodu? V každém případě obdivuhodné dílko neznámého mistra z konce 19. století…
Autorská poznámka:
Po jistou dobu jsem se domníval, asi velmi naivně, že prostřednictvím onoho „pardubického ďáblíka“ jsem se snad dostal na stopu u nás (ne-li dokonce i jinde v Evropě) poměrně rozšířeného jevu, zdobit v 19. stol. dveřní kování kostelů (možná i jiných úctyhodných budov) svéráznými a pozoruhodnými symboly. Takže bude jistě velmi příjemné a zábavné, takové stavby objíždět, symboly fotografovat, ba dokonce katalogizovat, pokoušet se (podobně jako v tomto článku) vysvětlovat pravděpodobnou motivaci jejich použití, případně pátrat po jejich někdejších původcích... Úžasné!
Bohužel, nic takového se nepotvrdilo. Terénní pátrání v kostelech (logicky zejména na Pardubicku), v literatuře o historii kovoliteckých zdobných stavebních detailů, v katalozích, které tyto produkty dodnes nabízejí, také samozřejmě na internetu, nepřineslo prakticky nic. Přesněji řečeno, nic, co by se svou kvalitou a svérázností mohlo rovnat onomu ďáblíkovi.
Ten, jak se zdá, nadále zůstane mimořádným a ojedinělým solitérem záhadného původu.
- Podrobnosti
- Napsal adm
- Kategorie: Publikace v časopisech
Zvelebil J., Dosoudil T.: Podnik na dvě stě let. Reflex, č. 40, Ringier Axel Springer CZ, Praha, říjen 2013.
Anotace:
Autor strávil jako chemik šest let ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku, z toho dva roky společně se svou rodinou. Přibližuje převážně pozitivní zkušenosti z německy mluvícího prostředí, jak po pracovní stránce z oblasti technického vývoje, tak i z běžného života.
Přiznává, že po několikaletém pobytu v těchto zemích, v nichž se skutečně vyplácí jak pracovitost, tak obyčejná lidská slušnost, může při návratu do naší domoviny opětná adaptace na panující zdejší poměry „až příliš východoevropského“ rázu činit člověku jisté potíže.
- Podrobnosti
- Napsal adm
- Kategorie: Publikace v časopisech
Dosoudil T.: Alchymistické počátky střelného prachu. Fakta & svědectví, Naše vojsko, Praha, květen 2013.
Anotace:
Počátky dnešních bezdýmných prachů sahají do 80. let 19. stol. Ale po celá staletí před tím kraloval na veškerých bojištích světa černý prach, nejstarší výbušnina, k níž lidstvo nejprve dospělo. Zdá se, že tato směs měla úzký vztah k někdejší alchymistické filozofii, z jejíhož prostředí vlastně vzešla; dokonce snad převzala reálnou roli kamene mudrců, fakticky měnícího náš svět, zatímco ten původní, filozofický, zůstal navždy jen bájnou chimérou.
- Podrobnosti
- Napsal adm
- Kategorie: Publikace v časopisech
Dosoudil T.: Fosfor, prvek Luciferův. Fikce & napětí, Naše vojsko, Praha, duben 2010.
Anotace:
Vzhledem ke své vysoké hořlavosti a toxicitě byl (bílý) fosfor využíván k válečným i kriminálním účelům. Díky své typické schopnosti fosforescence (svítivost v temnotě) obdržel tento prvek jméno podle řeckého výrazu phosphoros, což lze překládat jako „světlonoš“. Stejným způsobem odvozený název, ovšem z latiny, by zněl „lucifer“. Za svůj objev vděčí fosfor alchymii.
Jeho svítivost je oblíbenou rekvizitou strašidelných příběhů, počínaje Doylovým Psem baskerwillským. Své o fosforu vědí i záhadologové či oblíbený inspektor Barnaby z Midsomeru. V obou světových válkách byl fosfor využíván jako bojová zápalná látka, jeho organické deriváty se staly základem pozdějších bojových otravných látek s nervově paralytickým účinkem.
Jedná se o ďábelský prvek Luciferův? Sotva... Mnohem spíše můžeme za jeho „špatnou pověst“ jen my sami.
