Dosoudil T.: Elixíry ohnivé zkázy. Naše vojsko, Praha, únor 2012.
Anotace:
Celou lidskou historii neoddělitelně provází prokletí válek. Pro účely válčení jsou odedávna hledány stále účinnější a ničivější zbraně a válečné prostředky. Na stránkách této knihy se vydáme po stopách ohnivých a výbušných „elixírů“ , sloužících válečným účelům v několika významných podobách a v různých obdobích, dá se říci – od řeckého ohně po nitroglycerin.
Nejde ovšem o žádné suše naučné povídání, protože za veškerými látkami tohoto druhu a za jejich válečným využitím stáli vždy pouze lidé. Je zde uvedena řada poutavých epizod ze života jednotlivých vědců, vynálezců či dobrodruhů, kteří se v této oblasti angažovali. Ale pozor, na jejím počátku sehráli významnou roli i alchymisté, což je veřejnosti celkem málo známé. Proto se také knížka jmenuje tak, jak se jmenuje.
Ukázka:
Děsivý nástup
Arabský vládce kalif Moavija , jehož válečná flotila právě útočí na Konstantinopol, dobře ví, co je jeho osudovým posláním. Ostatně ne nadarmo byl v mládí jedním z důvěrníků samotného Mohameda, zemřelého zhruba před čtyřiceti lety.
- - - - - -
Útok arabské flotily je zahájen dle stanoveného plánu. Než se však může plně rozvinout, dochází k nečekanému zvratu. Válečníci byzantského loďstva ovládají dosud neznámou zbraň, rozsévající děs a strašlivou smrt mezi arabskými posádkami. K lodím Saracénů se přiblížily těžké veslové lodě vybavené na přídi kotli s rourou, z níž je na dálku vrhán oheň. Mezi arabské formace pronikají lehké a rychlé oplachtěné veslice vyzbrojené ručními vrhači ohně.
Oheň má vlastnosti pro Saracény dosud nevídané. Jeho plamen neumdlévá jako je tomu například u odhořívajícího dřeva. Tento oheň je polotekutý a lepkavý. Po dopadu ulpívá pevně na dřevě lodí i na tělech bojovníků řvoucích bolestí. Nedokáží se ohně zbavit. Jeho plamen je stále stejně živý a nenasytný. Přitom se zvolna rozlévá a stále tak rozšiřuje zasaženou hořící plochu. To ale není vše. S ohněm se šíří hustý dým, dráždící oči a průdušky. Každý výstřik ohně provází hromové burácení. Vyděšení Saracéni se na lodích většinou nezmohou ani na hašení. Pokud jsou toho však někteří přece schopni, zjistí, že oheň lze hasit jen velmi obtížně.
Nemají šanci. Ďábelský oheň vrhaný Byzantinci vypaluje lodě s celými posádkami. Některá plavidla se brzy potopí, jiná se jako ohořelé doutnající vraky ještě dlouho kymácejí na hladině. Jejich hrůzné osazenstvo tvoří zuhelnatělé mrtvoly s prosvítajícími bílými kostmi. Na hladině se rozléhá křik a sténání popálených a umírajících bojovníků, hledajících záchranu ve vodě. Nelítostní obránci je dobíjejí a s uspokojením přehlížejí své dílo ...
Snad tak nějak lze přiblížit námořní bitvu o Konstantinopol, která proběhla dle různých zdrojů někdy v letech 670, 673, či dokonce 678 n. l. Z našeho pohledu nebyl hlavním hrdinou bitvy žádný z válečníků ani jejich vojevůdců či panovníků. Byla jím však legendární bojová zápalná látka, tajuplná směs nazývaná „řecký oheň“, přesněji řečeno jeho zdokonalená varianta, označovaná jako „oheň námořní“ či „byzantský“.
Použití tohoto děsivého válečného prostředku, jakéhosi „napalmu raného středověku“, kořeny svého původu sahajícího zřejmě až k alexandrijské alchymii, je poprvé historicky doloženo právě z bitvy o Konstantinopol. Záhadný a mimořádně účinný byzantský oheň se tak vynořil v druhé polovině 7. stol. n.l., aby zhruba po sedm dalších staletí šířil zkázu a hrůzu na četných pozemních i námořních bojištích středověku. Potom opět zmizel, aniž by se dodnes podařilo dostatečně objasnit jeho složení. Snad především proto koluje o jeho účincích stále řada legend...
