Dosoudil T.: Smrt ve žluté mlze. Epocha, Praha, listopad 2017.
Anotace:
Už odedávna se konaly pokusy o válečné využití chemických látek. Ale za okamžik zrodu moderního chemického válčení je považován až legendární chlorový útok, podniknutý Němci za 1. světové války dne 22. dubna 1915 , na strategicky významném úseku západní fronty, u belgické obce Yprés . Neoficiální titul „otce“ chemické války si při tom vysloužil německý chemik světového významu, nositel Nobelovy ceny (za princip katalytické syntézy amoniaku), Fritz Haber (1868–1934), který celý útok „vědecky“ koncipoval. Všestranně vzdělaný univerzitní profesor demokratických zásad, pocházející ze zámožné středostavovské pruské židovské rodiny, vědec, technik i manažer, zároveň však ctižádostivý vlastenec, neváhající pomoci své válčící vlasti kontroverzním bojovým prostředkem.
K dalším Haberovým kontroverzním „chemickým aktivitám“ patřil jeho podíl na naplnění obrovských materiálních potřeb německé výroby výbušnin. Jinak hrozila neschopnost Německa pokračovat po roce 1915 ve válce.
Brzy po válce pak Haber významně ovlivnil část německého chemického vývoje i výroby směrem k velkokapacitním deratizačním a dezinsekčním postupům za použití kyanovodíku. Výsledný produkt tohoto dění (i když už bez Haberova přímého působení) představoval později děsivě proslulý Cyklon B.
Ukázka:
Plyn!
Je odpoledne 22. dubna 1915. Na francouzské straně fronty, na úseku nedaleko belgické obce Yprés, mají vojáci v zákopech za sebou nevalný, ale přece jen potěšující oběd. Spousta z nich s ulehčením přemítá o tom, že snad, jak se zdá, dnešní den dospěje ke svému konci bez velkých dramat. A oni přežijí. Zaplať Bůh za každý den života! I když je to život v pekle…
- - - - - -
Pocit nasycenosti a klidu je příjemný, téměř uspávající. Člověk by skoro propadl iluzi, že je mír. Napomáhá tomu i právě panující bezvětří. Vítr, který v této přímořské krajině téměř nikdy neumdlévá, jakoby nyní také usnul. Ale ne nadlouho. Později odpoledne vane již docela zřetelně, ale z opačného směru. Málokdo z vojáků tomu věnuje pozornost. Kdo by se tady staral o vítr! Téměř nikdo si neuvědomí, že vane právě od německých zákopů…
Náhle všemi otřese dobře známé hromobití. Němci zahájili dělostřeleckou přípravu. Konec iluze klidu muže na francouzské straně rozladí. Nijak zvlášť však nejsou vyvedeni z míry. Vědí, co mají dělat. Důkladný systém zákopů s hlubokými podzemními prostory, vybudovaný na zdejším úseku fronty, jim na nutnou dobu poskytuje celkem bezpečný úkryt. Ale co to? Nepřátelská dělostřelecká palba tentokrát končí překvapivě brzy. Vojákům nezbývá, než zaujmout bojová postavení a očekávat útok německé pěchoty.
Ale i další situace se vyvíjí neobvyklým způsobem. Je brzy po páté hodině odpolední . Od německých zákopů se po celé šíři fronty, kterou jsou vojáci na francouzské straně schopni přehlédnout, valí přímo na ně přízemní oblaka nažloutlé mlhy. Co to má znamenat? Nějaká prapodivná hříčka přímořského belgického dubnového počasí? Nebo německé zadýmování pro krytí jejich útoku? Anebo snad nějaké nové, dosud neznámé ohrožení?
Oblaka se rychle blíží. Tvoří souvislou vrstvu dost silnou na to, aby sahala od země až vysoko nad hlavy stojících mužů. Vojáci v předních postaveních jsou podivným oblakem zasaženi nejdříve. Chvíli je to docela příjemné. Cítí pronikavou, lehce štiplavou vůni, navozující pocit dezinfekce a čistoty. Jen některým z nich to dojde: „Chlór! Pozor, chlór!“, stačí ještě vykřiknout.
Pak pocítí ostrou palčivou bolest v očích, v nose a v ústech, v průduškách. Chlór leptá sliznice i oči, oslepuje.
- - - - - -
Těžký plyn zaplavuje zákopy a kryty. Muži zoufale lapají po dechu. Pokud ještě mohou, bez ohledu na blízkost postupujícího nepřítele opouštějí své pozice. Snaží se utíkat zpět, k vlastním zadním postavením. Mnozí však už jen vrávorají. Vdechnutý chlór leptá dýchací cesty a plíce. Z napadených sliznic a orgánů prýští krev. Tou se zalévá i vnitřek poraněných plic. Vojáci se tak dusí vlastní krví. Kolem jejich nosu a úst se objevuje krvavá pěna. Jsou oslepeni. Někteří se bezmocně hroutí k zemi. Tam je však koncentrace chlóru nejvyšší. Čeká je krutá, bolestivá smrt. I při poměrně vysoké koncentraci plynu trvá deset, i více minut.
Snad tak nějak lze přiblížit počátek onoho osudového dění z 22. dubna 1915 u Yprés.
Muži zemřelí dne 22. dubna 1915 v důsledku otravy chlórem se již nedověděli, že se stali první obětí německé ofenzívy, která spolu s tímto datem vstoupila do dějin jako „druhá bitva ve Flandrech“. K tomu bude již navždy připomínána skutečnost, že právě tehdy se zde zrodila chemická válka; tedy způsob válčení založený na zamoření cílového prostoru otravnými látkami ve smrtelné koncentraci.
