ROZHOVOR o vlastní cestě k záhadám, o jevu SHC i záhadách falešných
Úvodní rozhovor pro měsíčník ZÁHADY ŽIVOTA vedla s Tomášem Dosoudilem v č. 6/2018 šéfredaktorka Jana Šlegrová (červen 2018)
Cesta k záhadám; Výmysly a nesmysly; SHC, hypotéza vnějšího knotu
Cesta k záhadám
K zájmu o záhady mne vlastně přivedlo jisté rozhořčení nad některými nesmysly, které jsem někdy kolem roku 2000 občas nacházel v některých záhadologických časopisech. Založili jsme se synem webové stránky (Mysterydogs, dnes už neexistují) specializované na slušné, vtipné a seriózní vyvracení takovýchto záležitostí. Měli jsme docela dobrý ohlas u střízlivějších čtenářů fandících záhadám. Tehdy jsem také dostal nabídku stát se členem KLUBU PSYCHOTRONIKY A UFO (www.kpufo.cz), které mne zlákala. Mimo jiné i proto, že tehdy jsem pracoval v Lichtenštejnsku, bydlel ve Švýcarsku, a dálková spolupráce s klubem pro mne představovala jakýsi zvláštní, bezmála romantický způsob kontaktu s domovem. Zároveň jsem pociťoval (a dodnes pociťuji) dobré souznění s celkovou orientací klubu, spočívající ve střízlivém a kritickém pohledu na záhady.
Výmysly a nesmysly
V této souvislosti chci za všechny připomenout alespoň jedno odhalení klamně vyfabulované záhady, a to tzv. MYSTERIÓZNÍHO ÚTĚKU ŽIDOVSKÝCH VĚZŇŮ Z KONCENTRAČNÍHO TÁBORA DACHAU (autor Frank P. Jones, česky nakl. Dialog, edice Největší záhady světa, Liberec, 1995). Útěk několika vězňů měl úspěšně proběhnout na základě použití židovské magie. Protože popis vypadal až příliš věrohodně, s řadou nepodstatných, ale důvěru zdánlivě budících detailů, neodolal jsem. A na ředitelství Památníku koncentračního tábora Dachau zaslal prostý emailový dotaz. Brzy mi odpověděl odborný pracovník Archivu muzea. Jeho stanovisko bylo jasné! Článek je smyšlený, k popisovanému útěku nikdy nedošlo, řada detailů, především použitá jména vězňů či funkcionářů tábora a uvedená čísla baráků neodpovídají skutečnosti a v historii tábora nikdy neexistovala. Mnozí příznivci záhad, zajímající se o ně v dobré víře, by se divili, kolik podobných výmyslů a nesmyslů koluje po internetu, ale i v populární literatuře.
SHC, hypotéza vnějšího knotu
Mimo řady dalších témat mne zajímá záhadný a poněkud děsivý jev samovolného vzplanutí osob (SHC). Ač se lze setkat s řadou navrhovaných, vědecky fyzikálně či chemicky se „tvářících“ hypotéz, naprostá většina z nich jsou již na první pohled zcela laické fantazie. Slibněji zatím vypadá pouze hypotéza o hoření lidského těla způsobem tzv. „vnějšího knotu“. V této souvislosti lze v posledních letech narazit na zprávy z několika zemí o provádění pokusů, s cílem simulovat za různých podmínek tento způsob hoření s tělem zabitého prasete. Podobně také u nás, dokonce v rámci odborných teoretických prací v oboru požární bezpečnosti nebo příbuzných, se začalo objevovat analogické téma - „zvláštní případy hoření osob“.
Považuji si za čest, že jsem byl v letech 2015 a 2019 vedením Projektu Záře přizván ke dvěma experimentům, prováděným badateli ve spolupráci s příslušným odborným útvarem Hasičského záchranného sboru. Cílem bylo ověřit simulaci takových podmínek požáru, za kterých dojde ke zpopelnění prakticky celého těla včetně velkých kostí. Tedy tak, jak to odpovídá současným zkušenostem hasičů s reálnými případy tohoto druhu. Prováděné pokusy však zatím prokázaly pouze to, že „vyladění“ simulovaných podmínek požáru, které by vedly k „úspěšnému“ výsledku, je velmi složité. Z tohoto důvodu, i v souladu se zkušenostmi hasičů, jsou případy požárů tohoto druhu naštěstí (!) velmi vzácné.
Druhý ROZHOVOR o záhadách falešných, ale také o duši
Rozhovor pro sekci „webové články“ měsíčníku ZÁHADY ŽIVOTA vedla s Tomášem Dosoudilem šéfredaktorka Jana Šlegrová (duben 2019)
http://www.zahadyzivota.cz/clanky/ze-bylo-ferdinandovo-auto-proklete-bylo-to-jinak/
